Dnes by své 100. narozeniny oslavil pan Josef Pšurný, rodák z Uherského Ostrohu - významný malíř, jehož výtvarná tvorba je úzce spjata s rodným městem a jeho okolím. V jeho tvorbě převládá krajinomalba, portrétní a figurální kompozice, zátiší. Josef Pšurný se stal čestným občanem města Uherský Ostroh a u příležitosti jeho výročí se návštěvníci zámecké galerie mohou v září těšit na výstavu jeho obrazů.

Životopis
Cesta za uskutečněním svého největšího životního cíle, totiž věnovat se aktivně výtvarnému umění, byla pro tohoto ostrožského rodáka poměrně dlouhá a složitá. Ve skromných a existenčně komplikovaných poměrech rodiny Pšurných nebylo možné plně podpořit výtvarné nadání jednoho ze čtyř dětí, ale určité řešení se přece jenom našlo. V učení u místního písmomalíře se Josefu Pšurnému dostalo nejen řemeslnému vzdělání, ale prostřednictvím svého mistra získával základní informace o umění a malířství. Teprve v letech 1945-50 mohl studovat na brněnské škole uměleckých řemesel a tím naplnit svou velkou touhu po vlastní výtvarné seberealizaci. Ovšem ani v dalším období se nemohl plně věnovat malířské tvorbě jako jediné aktivitě. Vrozený smysl zodpovědnosti vůči své rodině a nutnosti jejího existenčního zabezpečení rozdělil jeho život do dvou rovin. První se skládala ze zaměstnání na dráze a běžných všedních starostí. Po splnění těchto povinností se uchyloval do svého minisvěta – soukromého území, v němž prožíval tvůrčí vzrušení, napětí, zklamání i uvolněné uspokojení. Josef Pšurný nikdy nezapomněl, kolik úsilí musel vynaložit, než mohl realizovat a zhmotnit svůj sen být malířem. 
Ve svých počátcích se J. Pšurný velmi intenzivně seznamoval s historickými a vývojovými souvislostmi výtvarného umění. Poměrně široký námětový okruh mu poskytoval dostatek příležitostí k tomu, aby si vyjasnil vyhovující osobní polohu. Zátiší, portrét, figura i krajina nebyly jen experimentálními modely, ale staly se obsažným a formujícím prvkem v tvořivém procesu. Později byl už Josef Pšurný stále častěji označován jako krajinář. I když se ostatním motivům zcela nevyhýbal, přece jen krajina sehrála v jeho životní tvorbě nejpodstatnější roli. Od zprvu popisnějších kompozic postupně přecházel k expresivnějšímu výrazu jak v tvarovém tak i barevném schématu. 
Na konci šedesátých let a počátkem let sedmdesátých se v díle Pšurného objevuje poloha ohlašující autorovu snahu o řešení nových forem. V tomto období věnoval zvláštní pozornost motivům lesa a parků, kde mu přirozené formace přírodního původu poskytovaly obrovský prostor k jejich výtvarnému abstrahování. Z množství tvarů si ponechával svou základní podstatu, které využíval v přesné spojitosti s pozadím. V 70. letech se opět Josef Pšurný vrací k expresivnějšímu názoru. V přirozeném zrání tvůrčího procesu zužitkovává dosažené poznatky, které přepracovává v mnoha variantách. 
Nutno podotknout, že v díle Pšurného sehrála hlavní a nejdůležitější roli jeho láska obdiv k rodnému kraji. Přestože měl značný přehled o aktuálních tendencích výtvarného umění, niterně i umělecky zůstal spjat se svým domovem. Uherský Ostroh a jeho blízké okolí mu poskytovalo dostatek inspiračních impulsů, z nichž dokázal po celá desetiletí čerpat. S postupem času se v jeho obrazech prolíná současnost s minulostí jako nikdy nekončící spojení mezi střídajícími se generacemi.